Shluk na Gočárově třídě v Hradci Králové jako nějaké drama nevypadá, přesto se tu jedno natáčí.
Filmový štáb režiséra Milana Cieslara v Královéhradeckém kraji totiž v létě pořizuje záběry do sociálního dramatu s pracovním názvem Kukaččí vejce. Scénárista a režisér v jedné osobě si kromě několika lokací v Hradci Králové vybral pro natáčení také knihovnu ve Vamberku nebo Rychnov nad Kněžnou. Na place vyčnívá Ivan Franěk, charismatický herec, který je známý především v Itálii a Francii, kde žije. Franěk v rozhovoru s naší regionální filmovou kanceláří nastínil i část děje připravovaného filmu. Prozradil také, že se s režisérem Cieslarem znají z DAMU a že mu roli nabídl i proto, že si jsou vzhledově podobní.
Známý český herec, pan Ivan Franěk, právě točí v Hradci Králové. Můžete nám přiblížit, o jaký projekt se jedná?
Jde o projekt, ke kterému scénář napsal pan Milan Cieslar, který film taky režíruje. Je to takový autobiografický film o jeho životě, pocitech, citech, zkušenostech a o tom, co se mu stalo v životě. Milan mne vybral i díky tomu, že nám hodně lidí řeklo, že vypadáme jako dva bráchové a jsme si podobní asi i v tom cítění. Už se známe od DAMU ze školy z konce 80. let. Tak nějak si na mne vzpomněl, protože v podstatě žiju mimo Českou republiku, a hlavně pracuji ve Francii a Itálii.
To byla moje druhá otázka, na kterou jste vlastně odpověděl, zda je vám tato role něčím blízká?
Ano, máme takový pohled na věci ne úplně stejný, ale hodně podobný pohled. Takovým tím kosmickým materiálem.
Nedávno jste točili ve Vamberku, v Rychnově nad Kněžnou a teď jste v Hradci Králové. Znáte tato města? Měl jste příležitost je více poznat?
Královéhradecký kraj neznám moc dobře, ale jsem strašně rád, že jsem tady a objevuji nádherná místa a náměstíčka. V Hradci jsem byl jednou. Jenom mne mrzí jedna věc, že film má malou časovou možnost na natáčení a točíme od rána do večera. Člověk nemá opravdu čas ta místa projít. Ale třeba v Rychnově a ve Vamberku jsme byli přes noc, tak jsme byli alespoň na náměstí. Hrozně se mne to líbí, navíc máme krásné počasí.
Město Hradec Králové jste tedy také neměl moc čas zatím objevit?
Zatím ještě ne a budu muset zítra do Prahy, neb je volný den. Ale budeme se sem ještě vracet, například do saunového světa Salori a nějaký ten den tu pobudeme. Točíme ale i noční, takže to bude fajn a určitě si to projdu přes den.
To bude asi náročné.
Náročné to docela je, těch scén je hodně, člověk musí být hodně připravený a nepustit to. Zatím to jde, je to šestý den, uvidíme další týden.
Čeká vás poté nějaká dovolená?
Měl bych mít přibližně deset dní, ale během těchto dní bych se měl naučit plno textu v italštině, protože 3.9 začínám točit v Janově. Jak jsem se připravoval na tenhle film, tak jsem neměl čas se dívat na to, co mne čeká a těch deset dní padne na tu italštinu.
To obdivuji, že dokážete takhle přepnout do jiného jazyka.
Ono už je to automatické. Nejvíce praktikuji francouzštinu a italštinu. Češtinu používám jen, když volám s mámou nebo bráchou Petrem Fraňkem, který je taky herec. Ono to přeskakuje samo.
A vracíte se sem do České republiky rád?
Ano moc rád, strašně rád, ty kořeny prostě nevyrvete. Sice žiju tam, těch domovů mám tedy víc, trvalé bydliště mám ve Francii, ale více žiji teď v Itálii. Ale Čechy – to jsou moje kolébka.
Děkuji Vám mockrát za příjemný rozhovor a za regionální filmovou kancelář Královéhradeckého kraje přeji, ať se daří tomuto projektu i vašemu dalšímu natáčení.
To se mne strašně líbí a moc děkuji za podporu tomuhle filmu a všem, kteří se na tom podíleli a podílejí.
